Manky

Detailní popis produktu

PŮJČOVNA PRAMIC - ukázka

V Nuslích se zastavil čas. Ne doslova, ale občas mi to tak připadalo. Možná
to bylo tím, že se Nusle zatím nedostaly do hledáčku developerů.
Malé krámky v přízemí stoletých domů střídaly malé krámky v přízemí
stoletých domů.
Obyvatelé, co se snažili přežít a neobtěžovat. Co nenaříkali. Co nelkali nad
špatně rozdaným životem.
Měl jsem to tu rád. Někomu by možná Nusle přišly nudné a šedivé, ale já je
vnímal jako barevnou a pestrou podívanou. Co se dnes a denně mění. Jako
když se díváte do krasohledu, otáčíte jím a žasnete, co pár barevných
kamínků dokáže vytvořit za neskutečný, snový svět.
Šel jsem ulicí V Horkách. Po pravé straně, směrem od Nuselské, je několik
suterénních prostor. Vchod z chodníku. Když chcete vejít, musíte sehnout
hlavu.
Kadeřnictví a antikvariát a pojišťovák, ke kterému nikdo nikdy nepřišel.
Všední sestava. Nic, co bych v Nuslích nečekal. Až na Moby Dicka a jeho
Půjčovnu pramic.
Moby Dick se narodil na špatném místě ve špatné době. O dvě století
nazpátek, někde v přímořské zemi, by byl šťasten. Nalodil by se na
velrybářskou loď, v ruce by držel harpunu a usazen v koši nahoře na hlavním
stěžni by vyhlížel svůj životní úlovek.
Bohužel pro něj se narodil v Nuslích. Bydlel kousek od Synkáče. Jedinou
divokou vodu poznal, když se brodil Botičem.
Nosil pruhovaná trika a na pravém předloktí měl vytetovanou kotvu. Miloval
moře, které znal akorát z televize.
Byl malý a tlustý a frustrovaný z toho, že éra zlatého věku velrybářů ho
minula.
„Ty vole Manky, fakt nechápu, co tady vůbec dělám.“
Vychodil základku a pak se různě poflakoval. Nakonec zakotvil v prodejně
rybářských potřeb u Podolské vodárny.
Tam se mu docela líbilo, i když na krámě neměl jedinou harpunu.
„Ty vole Manky, nechápu, jak si někdo může koupit prut na ryby. To si můžeš
koupit píšťalku a vyjde to nastejno. Navíc verlyba ti na nějakej prut sere. Taky
co bys s ním dělal. Nasekal jí prdel?“
V prodejně skončil, když se poštěkal s jedním zákazníkem, co chtěl muškařit
a chtěl, aby mu Moby Dick poradil.
„Ty vole Manky, poslal jsem ho s muškama nejdřív do Španělska a pak do
prdele. Akorát že ten debil to nepochopil.“
Zákazník si stěžoval a Moby Dick se musel pakovat. Dlouho byl bez práce.
Bez elánu. Bez života. Než si otevřel Půjčovnu pramic.

V Nuslích se zastavil čas. Ne doslova, ale občas mi to tak připadalo. Možná
to bylo tím, že se Nusle zatím nedostaly do hledáčku developerů.
Malé krámky v přízemí stoletých domů střídaly malé krámky v přízemí
stoletých domů.
Obyvatelé, co se snažili přežít a neobtěžovat. Co nenaříkali. Co nelkali nad
špatně rozdaným životem.
Měl jsem to tu rád. Někomu by možná Nusle přišly nudné a šedivé, ale já je
vnímal jako barevnou a pestrou podívanou. Co se dnes a denně mění. Jako
když se díváte do krasohledu, otáčíte jím a žasnete, co pár barevných
kamínků dokáže vytvořit za neskutečný, snový svět.
Šel jsem ulicí V Horkách. Po pravé straně, směrem od Nuselské, je několik
suterénních prostor. Vchod z chodníku. Když chcete vejít, musíte sehnout
hlavu.
Kadeřnictví a antikvariát a pojišťovák, ke kterému nikdo nikdy nepřišel.
Všední sestava. Nic, co bych v Nuslích nečekal. Až na Moby Dicka a jeho
Půjčovnu pramic.
Moby Dick se narodil na špatném místě ve špatné době. O dvě století
nazpátek, někde v přímořské zemi, by byl šťasten. Nalodil by se na
velrybářskou loď, v ruce by držel harpunu a usazen v koši nahoře na hlavním
stěžni by vyhlížel svůj životní úlovek.
Bohužel pro něj se narodil v Nuslích. Bydlel kousek od Synkáče. Jedinou
divokou vodu poznal, když se brodil Botičem.
Nosil pruhovaná trika a na pravém předloktí měl vytetovanou kotvu. Miloval
moře, které znal akorát z televize.
Byl malý a tlustý a frustrovaný z toho, že éra zlatého věku velrybářů ho
minula.
„Ty vole Manky, fakt nechápu, co tady vůbec dělám.“
Vychodil základku a pak se různě poflakoval. Nakonec zakotvil v prodejně
rybářských potřeb u Podolské vodárny.
Tam se mu docela líbilo, i když na krámě neměl jedinou harpunu.
„Ty vole Manky, nechápu, jak si někdo může koupit prut na ryby. To si můžeš
koupit píšťalku a vyjde to nastejno. Navíc verlyba ti na nějakej prut sere. Taky
co bys s ním dělal. Nasekal jí prdel?“
V prodejně skončil, když se poštěkal s jedním zákazníkem, co chtěl muškařit
a chtěl, aby mu Moby Dick poradil.
„Ty vole Manky, poslal jsem ho s muškama nejdřív do Španělska a pak do
prdele. Akorát že ten debil to nepochopil.“
Zákazník si stěžoval a Moby Dick se musel pakovat. Dlouho byl bez práce.
Bez elánu. Bez života. Než si otevřel Půjčovnu pramic.